KLÁRA A MARTIN NA HAITI

Klára a Martin jsou zpět z Haiti. Přečtěte si jejich zápisky z cest, prožívejte s nimi...

TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA 2017

DĚKUJEME za Vaši štědrost. Podívejte se, kde Vaše příspěvky pomohou...

Večer tříkrálový – a přece tajeme

Večer tříkrálový – a přece tajeme

Ondratice u Prostějova – V Ondraticích vyšli koledníci se zpěvem už o Tříkrálovém večeru. Minuty ubíhaly, teplota klesala a Ondratice jako by se rozrůstaly ve velkoměsto. Přečtěte si o nekonečném koledování Dády Benešové a Tří králů. Na jeho konci totiž čekala na skupinku ta nejlepší odměna…

Půl pátá podvečerní. Na koledování se vydávají tři královničky a já. Mrzne, -14°C. Holky natěšené, já, zpohodlnělá, se jimi jen pomalu nechávám nakazit a spíš doufám, že to tentokrát uteče rychle. 
Tři čtvrtě na pět. Mrzne víc, -16°C. Mé ultratermovrstvy selhávají, snad jsou na tom děvčátka líp. Nejsou. Zůstávají odhodlané, já s nimi. Poctivě zvoníme dům od domu. U každého zpíváme. (Jak dlouhá se ta koleda zdá!) 
Pět hodin. Mrzne, nechci vědět, kolik je stupňů. Mám pocit, že jsme pořád na začátku. Ondratice jsou najednou tak velké! Tým neohrožených žen kráčí dál. 
Půl šesté. Zima proniká do morku kostí (jsem tak vděčná, že nakonec do Švédska nejedu!). Nejmladší holčička si stěžuje na zimu, nemám jí jak pomoci. Trpíme společně. Dojetí v očích seniorů nás žene dál. 
Šest hodin. Odmítám nabídku slivovice, ze zodpovědnosti a solidarity s nezletilými. 
Půl sedmé. Necítíme končetiny, situace začíná být kritická. Bojím se o zdraví těch princezen. Začínám se ptát: Ondratice jsou velkoměsto?! 

Vyšly hvězdy a rozsvítilo se nám
Sedm hodin? (Ztrácím pojem o čase, zamrzl mi telefon.) Blížíme se k cíli. Nad námi nádherné hvězdy. I v té zimě se dokážeme zastavit. A v tom nám to celé dojde. Tohle není o nás. Tyhle dvě/tři promrzlé hodiny jsou právě o tom, že si můžeme kousek odebrat, kousek sebe dát. A je to krásné. Myslíme na ty, ke kterým vykoledované penízky půjdou. Myslíme na ty, kteří nemají tolik štěstí, jako máme my, kteří před sebou nemají vidinu teplých postelí. Máme se dobře, ba máme se dokonce moc dobře. Ale i tak je nám zima. Poslední ulička. A konec. Je sladký, holky si podělí dobrůtky, které tak porůznu dostaly. Tajeme. A spolu s končetinami mi taje i srdéčko. Jsem šťastná. Že jsem právě tady právě teď. A rozmrzající holky už se začínají těšit na příští rok. Ne, za tohle nemůže těch pár cukrovinek. Viděly, kolik radosti způsobily druhým. A to za tu oběť stojí. Jsou to moje hrdinky.

Děkuju všem, kdo Tříkrálovou sbírku pořádají. Děkuju všem, kteří se do sbírky zapojují. Děkuju těm, kteří přispívají. 
Má to smysl.

Dáda Benešová, doprovod tříkrálových koledníků pod hlavičkou Charity Prostějov