Na zdraví Haiti

Objednejte si sklenku vody za 1-∞ Kč a pomozte ošetřit chudé Haiťany

Olomouc, Zábřeh, SVitavy, Hranice

„Gratias“ Miroslavu Kadlubiecovi. Žít znamená přemýšlet, říká oceněný sociální pracovník

Ministerstvo předává ocenění Gratias

Praha, Vsetín - Oceněním Gratias poděkovalo letos poprvé Ministerstvo práce a sociálních věcí vybraným sociálním pracovníkům. Ze 139 nominovaných obdrželi ocenění 4 sociální pracovníci, mezi nimi i Miroslav Kadlubiec z Charity Vsetín. Ten působí v sociálních službách již patnáct let, za tu dobu pomáhal jako pečovatel, poté v psychosociální rehabilitaci, dále lidem bez domova. Nyní působí ve vsetínském Caminu, kde „pomáhá nalézt cestu lidem s duševním onemocněním“...

Gratias znamená „děkuji“. Jak toto poděkování vnímáte a chtěl byste i Vy někomu poděkovat?

Děkuji lidem, se kterými mám tu čest pracovat. Bez nich bychom nedošli pocitu, že svou práci děláme dobře. Děkuji paní ředitelce Věře Dulavové, že měla odvahu mě nominovat a také vedoucí Camina Zdeňce Chytilové i mým kolegyním. Měli jsme štěstí, že jsme se našli.  Jsem za to vděčný. Gratias patří všem. Také bych chtěl poděkovat těm, kteří s námi spolupracují při Dnech duševního zdraví. Patří mezi elitu psychologických a sociálních oborů.

Čím Vás práce v sociálních službách zlákala? Věnujete jí spoustu času, neustále se vzděláváte…

Vyrůstal jsem v rodině s křesťanskými základy. To v souvislosti s tehdejší dobou přinášelo i příkoří. Do 90. let jsem tak nemohl studovat. Pracoval jsem v dělnických profesích, kde mě lidé naučili jinému vidění světa. Stát nohama víc na zemi. Vždycky mě ale zajímala humanitární práce a touha jít tímto směrem byla větší a větší. Po pádu komunismu jsem se tomu konečně mohl věnovat. Chodím do práce a jsem za to rád, naplňuje mne.

Prošel jste nejrůznějšími profesemi…

Začínal jsem jako pečovatel ve Valašském Meziříčí. Byla to nejzřetelnější práce. Podávat lidem jídlo, promluvit s nimi, společně sdílet... To vše jim umožní vidět svět v lepším světle. Obdivuji všechny pečovatele.

Nyní se věnujete psychosociální rehabilitaci v Caminu při Charitě Vsetín. Co tato služba obnáší?

Španělské slovo El Camino znamená Cesta a bezplatná služba Camino je cestou pro lidi s duševní nepohodou. Přicházejí k nám dospělí lidé, kteří se nejčastěji potýkají se schizofrenií, depresí či bipolární poruchou. Nemoc na ně zaútočila nečekaně a oni se jí nedokázali ubránit. Jsou mezi nimi i vysokoškolsky vzdělaní lidé, někteří mají za sebou i slibnou kariéru, další žili běžný spokojený život a najednou zvrat. Život se stává méně čitelný, kapitoly na sebe nenavazují…

Můžete být konkrétní?

Věci, které jsou do té doby banální, se stávají obtížnými. Problémem může být cestovat autobusem z města do města. Nebo známé město tomuto člověku může připadat úplně jiné, v některých případech se tam může i ztratit.  Nebo preferuje nějakou drobnost například nad důležitější hygienické návyky. Tito lidé si prošli léčením na psychiatrii v nemocnici. Příznaky nemoci zmizí, ale léky jim něco můžou i odebrat. Někdy se tak vrací z nemocnice zpátky do života jiný člověk. Přichází někdo, kdo ztratil svou roli – přišel o práci, o svůj čitelný charakter. V této tíživé situaci navíc mají spoustu volného času… Snažíme se společně zajistit, aby našli nový smysl.

Jak?

Když k nám přijdou, s respektem jim nasloucháme. Někdy jejich trápení hledáme velmi dlouho, když ale na ně přijdeme, uvažujeme společně, co by mohlo ulevit. V první řadě je třeba v co největší míře urovnat vztahy v okolí. Myslím tím rodinu i přátele. Už nechodí na pivo do hospody, málo se smějí, chovají se jinak… Najednou jsou vyčleněni ze společnosti a stáhnou se do sebe.

Život bez úsilí není možný. Bez cíle člověk prožívá prázdnotu. Snažíme se tak u našich lidí navýšit jistotu a nalézt smysl života v každé situaci. Hledáme cesty, jak zvýšit odvahu, krásu… Radost mohou mít třeba z toho, že jdeme společně na kávu nebo, že se věnují knize…

Naší společnou snahou je, aby se jim vrátily kompetence, nastoupili do práce, obnovili si vztahy a měli proč žít.

Lidí s duševním onemocněním přibývá, čím to je? Uspěchanou dobou? Tlakem?

Ve 4. století si lidé stěžovali, že je zlá doba. Sv. Augustýn jim tehdy řekl: „Ta doba, to jsme my. Buďme dobří a doba bude dobrá.“ Tato slova společnost nebere vážně. Kdo nepodává odpovídající výkon, začne být podezřelý.

Jaké vlastnosti by měl mít dobrý pracovník v psychosociální službě?

Mohu říct jen to, o co se snažím v Caminu já. Používám metody a techniky z více oborů, psychologie, filozofie a dalších. Myslím, že je třeba být myšlenkově bohatý a mít odvahu v myšlení otevřít i to, co je zdánlivě nepotřebné. Tuto odvahu tím pádem nabídnete i lidem, kterým se snažíte pomoci. Já jsem třeba šťastný, když mě někdo porazí v diskusi. Že mi najednou dojdou argumenty. Žít znamená přemýšlet, přemýšlení totiž zaplní prázdný prostor, únavu životem, která je tak nebezpečná.

Byl Světový den sociálních pracovníků, co byste vzkázal svým kolegyním a kolegům?

Jsem hrdý na to, že mohu tuto práci dělat a s lidmi, které mám rád. Ta práce má smysl a může někomu ulevit… Vzkazuji: buďme hrdí na svou práci.

Miroslav Kadlubiec v Caminu

Za rozhovor děkuje a k ocenění gratuluje  

Karolína Opatřilová, ACHO

Pomáhejte s námi na Haiti a na Ukrajině
 

Chci se stát dobrovolníkem

 
 

Konsorcium nevládních organizací

VÝSLEDKY 

 

 

EVROPSKÉ PROJEKTY

 
 

Charity v arcidiecézi

Bystřice p.Hostýnem  Holešov  Hranice  Kojetín  Konice  Kroměříž  Kyjov  Luhačovice  Moravská Třebová  Nový Hrozenkov  Olomouc  Otrokovice  Prostějov  Přerov  Slavičín  Strážnice  Svitavy  Šternberk  Šumperk  Uherské Hradiště  Uherský Brod  Valašské Klobouky  Valašské Meziříčí 
Veselí nad Moravou  Vsetín
Vyškov  Zábřeh  Zlín
Hospic na Svatém Kopečku