29. března 2016
ACHO
AKTUALIZUJEME - Pracovníci Arcidiecézní charity Olomouc jsou na Ukrajině... Na programu je cesta po městech i vesničkách, kde navštíví jednotlivé Charity, dětské domovy a místa sociálního podnikání, jako je například farma v Kolomyji...
Zážitky z cesty popisuji níže ve svém deníku.
Středa 30. března - Olomouc
Je šest hodin ráno, máme před sebou dlouhou cestu. První zastávka je ukrajinské Ternopil. Tak vyjíždíme!
Odpoledne projíždíme ukrajinskou hranici.
Čtvrtek 31. března - Ternopil
Pracovníci Arcidiecézní charity Olomouc - ředitel Václav Keprt, vedoucí humanitárního oddělení Martin Zamazal a koordinátor humanitární pomoci Rostislav Strojvus jsou na místě...
Prohlídka ternopilské katedrály
Začínáme prohlídkou ternopilského dómu. Do chrámu vedou malé dveře. Jakmile za námi zaklapnou, otevře se obrovský zdobený prostor. Chrámovou lodí nás provádí otec Orest. 
Vstupujeme do prostoru za oltářem, jehož stěny a strop zdobí nové malby. Z výšky na nás shlíží dvanáct apoštolů s tvářemi jednotlivých ternopilských kněží. Mezi nimi i otec Orest.
Zrekonstruovaná je také sakristie. V malebné místnosti je vidět i původní zdivo katedrály. V místnosti nechybí ani výklenek se stolkem na kadidelnici, seškrabovátko, zbylé kadidlo... 
Z dnešní konference v Ternopilu
Prostor v klášteře otců redemptoristů se tentýž den proměnil v konferenční sál. Na židle i lavice usedli řeckokatoličtí kněží v čele s arcibiskupem metropolitou. Poslechli si ředitele Arcidiecézní charity Olomouc Václava Keprta, který přiblížil, jak funguje síť Charit v olomoucké arcidiecézi. Setkání zakončili někteří kněží svými dotazy. Zajímalo je například, jak lépe pracovat a komunikovat s možnými přispěvateli. Přestože někteří kněží poskytují charitu potřebným, nedostávají od vlády žádné příspěvky. „Měli byste dát vědět vládě či vedení měst a krajů, že děláte práci za ně,“ zdůraznil ředitel ACHO Václav Keprt. 
Arcibiskup metropolita žehnal protialkoholní léčebně
Ve čtvrtek 31. 3. zpestřila pobyt pacientům i zdravotnímu personálu ternopilské léčebny slavnostní událost. Tamním prostorám požehnal řeckokatolický arcibiskup metropolita Vasijl‘ Semenjuk. Ztemnělou chodbou léčebny se ozývaly modlitby a zpěv. Žehnání zakončila duchovní lidová píseň o Ukrajině. Všem nám běhal mráz po zádech. Byla v ní naděje.
V ternopilské léčebně přibývají pacienti závislí na alkoholu. Mnozí z nich se vrátili z války a trpí posttraumatickým syndromem, jehož jedním z projevů bývá závislost. „Zažili válku na vlastní kůži, museli po někom střílet, navíc celou dobu prožívali strach o život, a s tím je těžké se vyrovnat,“ řekl nám jeden z lékařů.
Budova ternopilské léčebny byla postavena na začátku 70. let, což potvrdil další lékař, který tehdy při stavbě přikládal cihlu k cihle. Ternopilským pacientům pomáhá v bílém plášti dosud.
Muži přebývají v léčebně v pokojích po dvou. Řadu těchto malých velmi skromně vybavených místnůstek přetíná temná chodba. Naproti přes ni stojí řada dalších pokojů. Zvelebování těchto zastaralých prostor začalo teprve letos. „Loni na podzim nechala Arcidiecézní charita Olomouc převézt do Ternopil zachovalé polohovací postele. To nás motivovalo v dalším vylepšování pokojů pro pacienty,“ sdělil otec Orest, který vede Charitu při ternopilské katedrále. Postele do Ternopil poskytla uherskobrodská nemocnice.
Některé pokoje tak jsou útulné už teď. Posuďte sami, třeba na snímku pokoje, v němž Arcibiskup metropolita žehnal celé léčebně. 
Dnešní slavnostní událost přiblížila problém i veřejnosti. Podle zdravotního personálu se nyní přihlásil jeden z ukrajinských podnikatelů s nabídkou dodání dalších kvalitních postelí.
Z Caritas Ternopil
Ještě tentýž den nás mikrobus veze do Caritas Ternopil. Vydejte se s námi na prohlídku:
Šéf Caritas Ternopil A. Marchuk, seznamte se:
Takto vypadá postní almužna po ternopilsku:
Přivezli jsme lékárničky, přebral je profík ve svém oboru Natálie:
Do Caritas míří i děti z krizových rodin. Vaří a tvoří v nové kuchyňce, s lidovým tancem a zpěvem se blýsknou při nejrůznějších vystoupeních, předvádí výjevy z narození Ježíše Krista a účastní se dalších zajímavých akcí Caritas, o kterých dává vědět minivýstava fotografií.
V budově Caritas se nachází i nová zubní ordinace. Spousta chudých rodin nebo i uprchlíků z východu země nemají peníze na zubaře. Zde se jim dostane prohlídky či ošetření zdarma.
Výraznou sumu peněz každý rok ušetří ternopilské Charitě nový kotel, který pořídila Arcidiecézní charita Olomouc. Kotel funguje na plné obrátky, přikládáme, topíme:
Následuje místnost, kde je poskytována potřebným psychologická pomoc:
Pátek 1. dubna - Chmelnyckyj
Je apríl, ale my mu ujíždíme rychlým tempem dál a dál... Cíl: Chmelnyckyj. Město, kde pomáhá potřebným Caritas při tamní řeckokatolické církvi.
Pozor, Caritas má zázemí v upraveném prostoru hned pod kostelem. Stačí sejít dolů prudké dřevěné schodiště vedoucí přímo z kostela nebo po kamenných schodech podél jeho vnější zdi. A jsme tam. Čas na poradu začíná:
Chmelnycká Charita má široký záběr. Mile nás překvapí.
Sociální taxi – cesta z bytu ven i po 9 letech
Chmelnyčtí provozují například Sociální taxi. Začalo sice vyjíždět z Charity teprve 1. března, ale stihlo už vyhovět asi stovce vozíčkářů. „Většina našich klientů se na nás obrátila s prosbou, že potřebují pomoct. Někteří z nich byli neuvěřitelných devět let zavření v bytě, a nedostali se vůbec ven. To se nyní změnilo. Kromě toho, že je svezeme za jejich potřebami, organizujeme vyjížďky i na výlety či koncerty. Pomáháme lidem rovněž jednorázově, když například potřebují zavézt na bazén, k lékaři. Podle našich průzkumů by však bylo třeba pro naše město pět takových taxi,“ sděluje řeckokatolický kněz Ivan Dankevyč, který Caritas Chmelnyckyj vede. V současnosti podle něj leží v protézním centru ve městě asi 300 dalších lidí. A bude jich přibývat. „Z války na východě země přijíždějí zpátky domů zranění. Město je však plné bariér, takže se vracejí do úplné jiné reality,“ upozorňuje Ivan Dankevyč.
Dále se chmelnyčtí charitní pracovníci věnují dětem a mladistvým. Představují jim například nejrůznější profese, kde si je mohou i vyzkoušet, což je velkou motivací do budoucna. Zpestřením je jistě fotosoutěž, při které děti získávají sebevědomí a mohou se prezentovat na výstavách putujících i do jiných částí Ukrajiny. „Děti fotí v problémových oblastech a také dělají interview s tamními obyvateli. Díky pořízeným snímkům a dalším záznamům tak přibližují tyto problémy veřejnosti,“ nastiňuje jeden z charitních pracovníků. Tyto aktivity spadají do projektu Mobilní práce s mládeží.
Dalšími projekty Caritas Chmelnyckyj jsou Křesťanská škola a Humanitární pomoc – šatník a jídlo. Například šatník nyní funguje v rozestavěné budově, která stojí hned u kostela. V šatníku pracují dva uprchlíci z východu Ukrajiny. Charita rozdává oblečení nejen místním potřebným, ale také lidem, kteří utekli z východní části země před válkou. Obrací se na ni i různé neziskovky, které rovněž chystají balíčky oblečení pro potřebné. „Máme tak velký obrat, že nestíháme naplnit požadavky,“ doplňuje šéf Charity Dankevyč. 
Podle něj by v nově postavené budově měla začít fungovat i půjčovna kompenzačních pomůcek pro postižené. Těm chybí například chodítka. V budově vznikne i terapeutická místnost, prostor pro maminky s dětmi a kancelářské zázemí.
Zatím stále rozestavěná budova
Dalším projektem, který má našlápnuto na úspěch, je Svíčková dílna. Od konce roku 2015 v dílně vyrobili 250 kilogramů svíček. Některé jsou i barevné. Chmelnyčtí však narazili na problém – na Ukrajině je těžké sehnat kvalitní barvy. Spolu s olomouckými „chariťáky“ tak řešili, zda by bylo možné domluvit dovozce z Česka. Voskové výrobky Caritas Chmelnyckyj prodává po celém děkanátu. Nyní se připravuje na výrobu dekorativních svíček.
Asi půl roku pracuje ve svíčkové dílně pan Petro. Přilepší si tak k velmi nízké penzi. Vyžít s 1 800 hřivnami (kurz je 1:1) není totiž vůbec lehké. „Dřív jsem pracoval deset let pro Charitu, ale po operaci jsem musel zůstat doma. Nedávno jsem je poprosil, jestli by se pro mě něco nenašlo. Za práci ve svíčkové dílně jsem rád,“ říká muž.
Chmelnyčtí nás provedli také kotelnou. Ani zde nechyběla modlitba.
Splnit přání nebo vybavit do školy
Další kapitolou vepsanou do současných aktivit Caritas Chmelnyckyj jsou jednorázové akce. Například Dopis sv. Mikuláši, kdy děti vyplní do formuláře své přání, a to se jim pak někteří sponzoři snaží splnit. Na dárek se tak loni mohlo těšit neuvěřitelných 1 000 dětí. Některé z nich jsou z chmelnyckého internátu. V pondělí je tam zavedou rodiče – většina se o ně nedokáže postarat, například pro svou závislost na alkoholu, a vyzvedne si je až v pátek, pokud se zadaří. Další úspěšnou akcí je Školní taška, kdy 150 dětí z velmi chudých rodin dostane školní pomůcky.
Sobota 2. dubna - Kyjev
Z terénně náročných cest přejedeme na hladký povrch nově vystavěné dálnice. Lemují ji sloupy elektrického vedení – překvapivě na spoustě z nich sedí těžká čapí hnízda. V sobotu 2.4. odpoledne přijíždíme do Kyjeva a ještě tentýž den míříme do centra ukrajinské metropole. Metrem rovnou na Majdan. Před dvěma lety tu spousta lidí protestovala proti korupci a sovětskému směřování Ukrajiny. Revoluci Důstojnosti však rozčísla střelba. Spousta lidí zemřela. Fotografie zastřelených, květiny, ukrajinské vlajky, nuzné štíty nebo pracovní helmy, kterými se lidé chránili. A díry po kulkách ve sloupech a kmenech stromů. To vše míjíme cestou z Majdanu k budovám ministrů, parlamentu a vlády.
Východ s šipkou vpravo. Červený nápis v ukrajinštině není dvojsmyslný jako v češtině. Východ je pouze východem z Majdanu.
Stopy po tragédii jsou patrné i z druhé strany budov, směrem k fotbalovému stadionu. Symbolické siluety na zemi před hlavním vchodem na stadion nebo fotografie, květiny, obrázky namalované na papíře a nasprejované na zdi kousek opodál. Jako by ty dva roky neuplynuly...
Karolína Opatřilová, ACHO
Pokračování:
Caritas Kyjev a Caritas Ukrajina: Mise na Ukrajině II.
Lopatyn, Lvov, Bortniky: Mise na Ukrajině III.
Bortniky, Kolomyja, Ivano-Frankivsk: Mise na Ukrajině IV
