Péče o mentálně postižené děti, sociální podnikání a domácí hospicová péče - výzvy pro Mariupol

Péče o mentálně postižené děti, sociální podnikání a domácí hospicová péče - výzvy pro Mariupol

Arcidiecéze olomoucká, Diecéze brněnská – Dvoučlenný tým Charity Mariupol z Ukrajiny, její ředitel Rostyslav Sprynjuk a jeho zástupce Jevgenij Čako, přijeli nasbírat nové zkušenosti do Charit v Olomouci, Zábřehu, Uherském Hradišti a ve Znojmě. Do Česka je pozvala Arcidiecézní charita Olomouc, se kterou spolupracují při výdeji teplého jídla pro uprchlíky z východu Ukrajiny, kde se válčí.  Protože v Mariupolu přebývá velký počet těchto potřebných, chtějí odstartovat sociální podnikání – to dá práci lidem v nouzi a také zabezpečí činnost Charity. Mariupolští se při své návštěvě (20. – 24. února) zaměřili také na domácí hospicovou péči či začleňování mentálně postižených dětí a mladých do společnosti.

V Mariupolu žije půl milionu obyvatel, v době válečného konfliktu na východní Ukrajině však v tomto městě přebývá ještě dalších 108 000 vnitřně přesídlených. Toto číslo se týká pouze oficiálně přihlášených. „Vnitřně přesídlení lidé přebývají v podnájmech, přišli o domov, práci, obživu, nemají se jak a kde realizovat. Někteří docházejí na jídlo do naší charitní jídelny, je však třeba, aby si našli práci. Aby neztratili pracovní návyky. Dále je třeba, aby Charita byla soběstačná. Proto jsme přijeli načerpat zkušenosti ohledně sociálního podnikání, jak je možné rekvalifikovat potřebné a tak dále,“ zdůvodnil ředitel Charity Mariupol Rostyslav Sprynjuk. Podle něj většina lidí z východu Ukrajiny pracovala v továrnách – kovovýrobách, takže je třeba, aby se naučili jinému řemeslu.

Pozorovací cesta charitních mariupolských pracovníků začala v úterý 21. února v Uherském Hradišti. Tam navštívili šicí dílnu, kde pracují hluchoněmí, lidé se zdravotním postižením či s onkologickým onemocněním. Tito lidé jsou na pracovním trhu znevýhodněni, často musí k lékaři na nejrůznější prohlídky a často zůstávají nemocní doma. Díky šicí dílně Lidumila, která začínala před jednadvaceti lety pod Oblastní charitou Uherské Hradiště, i oni najdou uplatnění. „Před rokem a půl jsme se přestěhovali do nových větších prostor, takže máme kromě dílny i kuchyňku nebo třeba sklad. Šijeme vlastní věci, například polštářky, výbavičku pro novorozeňata, dále šijeme na zakázku, například našíváme loga na pracovní oděvy firmy, šijeme povlečení pro hotely a dokonce i halenky a šaty pro jeden pražský butik. Zákazníci k nám chodí i jednotlivě,“ popisuje vedoucí Lidumily Marie Halamičková. Ta přiblížila charitním pracovníkům, jak Lidumila začínala a jak funguje podpora zdravotně znevýhodněných pracovníků a podobných institucí ze strany českého státu. Prozradila také režim šicí dílny či to, jak získat zákazníky.

Okna bez skel v třicetistupňových mrazech

Další zastávkou byla svíčková dílna ve Znojmě. Dále Oblastní charita Znojmo, kde přiblížili charitní pracovníci situaci na východní Ukrajině europoslanci Pavlu Svobodovi. Podle ředitele mariupolské Charity jsou na tom špatně obyvatelé nedaleké nárazníkové zóny. Tam padají střely z míst, kde se válčí. „Spousta lidí tak má vysklená okna a nemají na jejich opravu. Teplota přitom v zimě klesla až na minus 30°C. Mnohdy jsou vysklená všechna okna bytu, takže když jim některé organizace zasklí jedno jediné okno, vůbec to nepomůže. My jsme se na tento problém zaměřili a podařilo se nám zcela zasklít několik set bytů. To je řešení,“ přiblížil Rostyslav Sprynjuk.

Dalším problémem je, že na Ukrajině nemají žádnou podporu od státu děti s mentálním postižením. Jejich rodiče tak musí zakládat občanská sdružení, aby se alespoň něco dalo dělat.  Charita Mariupol jim pak pomáhá, například při tvůrčích činnostech. To ale nestačí. „Drtivou většinu těchto dětí příbuzní vůbec nepouštějí z bytu. Nikdo s nimi nekomunikuje, jsou zcela mimo společnost. Překvapilo mě, jak s postiženými dětmi pracují u vás v Česku. Je to pro nás výzva,“ sdělil mariupolský ředitel po návštěvě znojemského denního stacionáře Damián. Ten navštěvuje celkem 15 klientů. Jde o mladé s mentálním postižením, kteří se učí, jak být soběstační, tedy jak si vyprat prádlo, umýt nádobí, jak fungovat v domácnosti. V Damiánovi se připravují i na zaměstnání či samostatné bydlení, zkrátka se začleňují do společnosti. Dále se mohou vyučit v pletení košíků a výrobě svíček. Ve stacionáři se však vyřádí i v keramické dílně nebo přírodní zahradě.

Pracovníci mariupolské i Arcidiecézní charity Olomouc navštívili také azylový dům pro matky a otce s dětmi. Uvnitř je k dispozici 13 bytových jednotek pro ty, kteří se ocitli v krizi. „Naši klienti nejčastěji přijdou o bydlení tak, že je kvůli hádce vyhodí buď jejich partner, nebo příbuzní. Mnohé vyhodí jejich nájemce, když jim třeba dvakrát nezaplatí, pak jsou tu dluhy, exekuce, často ale také domácí násilí nebo psychické týrání,“ nastínila důvody, proč se ocitají matky a otcové s dětmi bez přístřeší, pracovnice azylového domu. Pobyt je dočasný, lidé v nouzi se tu ukryjí, zklidní. S vyřešením situace jim přitom pomáhají tamní pracovníci.

Na Ukrajině smrt není tabu

Mariupolské také velmi zajímá domácí hospicová péče. Proto se ve středu 22. února vydali do Hospice na svatém Kopečku. S ředitelem Jiřím Borikem probrali, jak hospic funguje, jaké je jeho financování, jaké je třeba vybavení a další praktické záležitosti. Narazili také na téma smrt. Zatímco v Česku je smrt velkým tabu a lidé o ní nemluví, na Ukrajině je tomu naopak.

Ve čtvrtek 23. února se Mariupolští v doprovodu pracovníků Arcidiecézní charity Olomouc vydali do Charity Zábřeh, kde probrali domácí péči - zdravotní i hospicovou. Pečovatelky a zdravotní sestry Charity Zábřeh se starají doma o pacienty po operaci, úrazu, pacienty s chronickým onemocněním, stomií či roztroušenou sklerózou. Zajíždějí také ke klientům hospicové péče. Zejména u hospicové péče jsou ošetřovatelé (díky službám) k dispozici 24 hodin denně. Šestkrát ročně se účastní supervize.

Ředitel Charity Zábřeh Jiří Karger zasvětil přítomné do nejrůznějších způsobů sociálního podnikání.

V tento den zamířila skupina ještě do nedalekého Palonína do svíčkové dílny, kde vyrábí především paškály.

Výprava z Mariupolu odjížděla zpět s novými plány. Teprve v terénu se však ukáže, jak jsou aplikovatelné přímo na Ukrajině. „Děkujeme Arcidiecézní charitě Olomouc za podporu, za to, že díky ní můžeme podávat jídlo více vnitřně přesídleným lidem v naší jídelně. Také děkujeme všem Charitám a jejich šikovným pracovníkům, které jsme navštívili, že se s námi podělili o své zkušenosti. Budeme ve spojení,“ sdělil na závěr své cesty ředitel mariupolské Charity.

Více ve FOTOGALERII.

Karolína Opatřilová, ACHO

Pomáhejte s námi na Haiti a na Ukrajině

Tříkrálová sbírka 2017

Náš výtěžek
25 905 804 Kč

100,0%

Rozpečetěno pokladniček

Chci přispět

Zobrazit podrobné výsledky z celé ČR

 

Chci se stát dobrovolníkem

 
 

Konsorcium nevládních organizací

VÝSLEDKY 

 

 

EVROPSKÉ PROJEKTY

 
 

Charity v arcidiecézi

Bystřice p.Hostýnem  Holešov  Hranice  Kojetín  Konice  Kroměříž  Kyjov  Luhačovice  Moravská Třebová  Nový Hrozenkov  Olomouc  Otrokovice  Prostějov  Přerov  Slavičín  Strážnice  Svitavy  Šternberk  Šumperk  Uherské Hradiště  Uherský Brod  Valašské Klobouky  Valašské Meziříčí 
Veselí nad Moravou  Vsetín
Vyškov  Zábřeh  Zlín
Hospic na Svatém Kopečku