Přes sto malých králů si přijelo do Prostějova pro požehnání. Znají své poslání
29. prosince 2018 ACHO

Přes sto malých králů si přijelo do Prostějova pro požehnání. Znají své poslání

Prostějov - Tříkráloví koledníčci projíždějící ulicemi na hřbetech koně nebo slona, truhlice plné zlata, v klopě myrhu a kolem je cítit vůni kadidla. Takový obrázek tříkrálového koledování vykreslil dětem s úsměvem na rtech biskup Josef Nuzík v prostějovském kostele Povýšení sv. Kříže. V sobotu 29. prosince ráno se tam sešlo na 120 tříkrálových koledníků, mnozí z nich s korunkami na hlavě a v pláštích. Přišli si pro požehnání, aby za pár dní mohli vyrazit do domácností ve jménu lidí, kteří jsou v nouzi, kteří nějakým způsobem trpí...

Jako dávní mudrcové, kteří se vydali do dalekého Betléma za narozeným Ježíškem, však dnešní koledníci nevypadají. Jejich hlavy zdobí papírové korunky, přes ramena mají plášť a místo pokladu a darů pro Ježíška nesou pokladničku s logem Charity. „Křesťané vždy pomáhali těm, kteří byli chudí, kteří trpěli. A to nyní děláte i vy. A s jakou osobou je každý koledník spjatý?“ ptá se otec biskup dětí. Kostel je plný, přesto je všude ticho. Žádná odpověď.

„Tak koledník je spjatý tady s prezidentem Charity? Anebo s panem děkanem? Ne, správně kroutíš hlavou,“ žertuje Josef Nuzík.

„S Ježíškem,“ ozve se pak z davu slabý hlásek.

„Jasně. Ježíšek je pořád živý, a také v tom je smysl Tříkrálové sbírky,“ podotýká Josef Nuzík.

Přes sto koledníků zaplnilo prostějovský kostelV prostějovském kostele ho poslouchají desítky koledníčků připravených šířit radostnou zvěst o narození Spasitele, zachránce. Připravených rozdávat lidem radost a požehnání. Připravených pomáhat druhým. „A máme tu nějaké krále, kterým je méně než 5 let?“ ptá se dál otec biskup.

Odpovědí je mu pár zvednutých ruček. Nejmladšímu přítomnému koledníkovi je 2,5 roku.

A zazní další otázka: „Kterému z vás je nad 15 let?“  

I teď se z početného publika vztyčí vzhůru pár rukou. „Tady šedesát let!“ dokonce se ozve z předních lavic.

Radost, štědrost a požehnání

Modlitba střídá modlitbu, zpívá schola, zpěv se ozývá i z lavic, kde postávají teple oblečené děti se svými doprovody. Ti všichni dostanou od otce biskupa požehnání. „Ať příchod králů naplní radostí srdce všech, za kterými přijdou, a ať na nich spočine požehnání, jako odměna za jejich štědrost,“ zakončuje mši svatou Josef Nuzík.

Vojta, Lukáš a Kryštof koledují už dlouhá létaKoledníci opouštějí kostel zdobený rozsvícenými vánočními stromy, hromadí se na schodech, kde pózují pro společné foto. Mezi nimi jsou i Kryštof, Lukáš a Vojta. Všichni tři ve vyšívaných pláštích. Přijeli až z Uherského Hradiště, kde koledují už dlouhá léta. „Já chodím koledovat už od dvou let, takže už to bude deset let,“ hlásí jeden z nich.

A další na to: „A já tak od čtyř let.“

„Já taky,“ dodává třetí z nich.

Chlapci nejenže při koledování pomáhají druhým, ale užijí si i spousty legrace. Stává se třeba, že spletou písničku, a nejen oni. Například maminka, která je doprovází, se jednou otočila na „toho černého vzadu“ a zazpívala: „Nevysmrkuj na nás bradu.“

Mnohé lidi koledníci navíc potěší. „Jednou nám otevřeli manželé, kteří byli slepí. A měli radost,“ vyprávějí hoši.

Jupí, tři králové… Neotvírej!

Přestože někdy bývají i odmítnuti, berou to s humorem. „Museli jsme se smát, když jsme zvonili u jedněch dveří a za nimi bylo slyšet nějakou holčičku, která se radovala: Jupí, tři králové… Ale pak se ozval tatínek: Neotvírej!“ Vzpomíná další z chlapců. Koledníky zkrátka nic nerozhodí. Poradí si i s nečekanými nástrahami. Třeba v momentě, kdy není možné na dveře napsat křídou K+M+B (to se stává například, když koledníci zaklepou na bílé dveře). „Pro tyto případy máme ještě samolepky, ale i ty někdy dojdou. Tak popíšeme třeba práh u dveří nebo poštovní schránku,“ dodávají malí králové. Brzy vyrazí opět do ulic, v Arcidiecézi olomoucké se koleduje prvních čtrnáct lednových dní.

Organizační záležitosti po žehnání...V sobotu, kdy králové dostali ke své službě požehnání, si ještě ale užijí zábavu. Bruslení na náměstí, občerstvení na Cyrilometodějském gymnáziu a také besedu s otcem biskupem. „Pozor, beseda se přesouvá z katechetického sálu, kde je příliš chladno, na gymnázium. Bude v učebně fyziky,“ upozorňuje přítomné v kostele Vít Forbelský z Charity Prostějov, který v této oblasti Tříkrálovou sbírku koordinuje.

Josef Nuzík neotálí s dalším vtipem. „Nebojte se, zkoušet z fyziky vás nebudu.“

Karolína Opatřilová, ACHO