22. února 2024 Ze zahraničí

ROZHOVOR o radostech i starostech v pomoci pro Ukrajinu

Kateřina Biolková, koordinátorka pro pomoc Ukrajině Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) se v polovině ledna 2024 vrátila z delší pracovní cesty. Proč na západ Ukrajiny jela, co tam přivezla a proč o tom vypráví v našem rozhovoru.

Co tedy bylo vaším cílem?

Na Ukrajinu jsme vyrazili na začátku ledna. Spolu s fotografem jsme na Ukrajině pobyli celkem 8 dní. Navštívili jsme 6 našich partnerských organizací, zejména města Ternopil a Kolomyja, a malinko směrem na východ město Chmelnyckyj. Cesta proběhla díky již tradičnímu projektu ACHO, kterému říkáme Vánoční balíček.

Balíčky ale byly dovezeny dávno před Vámi. Bylo tam ještě něco, co jste vezla do těchto míst?

Samozřejmě. Nejedeme nikdy s prázdnou. Naopak. Naši služební dodávku jsme napěchovali tak, že už by se nevešlo vůbec nic. V rámci samotného projektu musely vánoční balíčky jako takové na Ukrajinu putovat již na konci listopadu, ale i potom se ozývali další dárci s tím, že by chtěli darovat větší i menší věci pro ukrajinské dětí. A přispěli také penězi, za které jsme nakoupili plenky, prací prášky, různé hračky a oblečení. Tým pletařek z Kamenné na Šumpersku věnoval čepice, rukavice a teplé ponožky. Všechno tohle jsme napěchovali do auta a pak jsme to postupně rozdávali právě na zmíněných místech.

Tedy do míst, kam vozíte vánoční balíčky? Spousta materiální pomocí se děje tak, že se v Olomouci naloží kamion a odjede na Ukrajinu k partnerským Charitám. Bez doprovodu. U balíčků je to tedy jinak? Je tak důležité být u rozdávání balíčků osobně?

Samotná doprava vánočních balíčků na Ukrajinu se děje víceméně bez naší asistence, přepravu pouze zajišťujeme. Ten projekt už ale trvá 15 roků a partnerské Charity chtějí, abychom u předávání balíčků byli. V letošním roce se poprvé na Ukrajině slavily Vánoce v prosinci. Přestože jsme nijak nebránili v rozdávání dárků v prosincovém termínu Vánoc, všichni partneři se rozhodli počkat na náš příjezd v lednu. To mi potvrdilo, že i oni vnímají naši přítomnost jako důležitou. A děti nám to samy na místě řekly, že jsme jak takový Mikuláš čili jakoby Ježíšek, který jim každý rok přináší dárky a ony se těší, až nás zase za rok uvidí. V situaci probíhající je to pro ně také důkazem, že na ně stále někdo ze zahraničí myslí. Že se na ohroženou Ukrajinu nezapomnělo a že lidé ze zahraničí ji chtějí pomoci.

V době války, kdy se na Ukrajinu vozí humanitární pomoc, která zachraňuje lidské životy a pomáhá zvládat některé palčivé problémy. Nejsou vlastně vánoční balíčky poněkud nadbytečné?

Vánoční balíčky jsou naopak o to důležitější. Už dříve, před invazí v roce 2022, byly do toho projektu zařazeny dětí z chudých rodin a nemocné děti. Pro mnohé z nich byl dárek z Česka jediným, který za celý rok dostaly. A v době války? Tyto chudé rodiny přišly ještě o další peníze. Například ztratili práci, protože té je nedostatek. Manželé, otcové, živitelé těch rodin odešli bojovat anebo bylo nutné finance přesměrovat, třeba na základní školní vybavení.  

Je to tedy důležité, protože mezi lidmi je méně peněz?

Podle toho, co nám Ukrajinci říkali, nepotřebují pouze podporu materiální, ale zejména psychickou nebo duchovní. Někdo v České republice připraví balíček s věcmi mnohdy i za několik tisíc korun, daruje věci, které si dítko přeje a potřebuje je a jsou mu na míru. Přináší to velmi povznášející pocit. Přála bych vám vidět tu nepopsatelnou radost v dětských očích

Nepomohu vám s hledáním slov, naopak prosím o nějaký osobní zážitek.

Navštívili jsme rodinu v malé vesnici přímo v jejich domě. A kluk si otevřel vánoční dárek, našel tam karty. Obyčejné papírové hrací karty! A z těch byl unešený. Karty byl nejlepší dárek celého dne. Já na to koukám, jako na zázrak. Ta skromnost mě uzemňuje. Protože to už v Česku nevidíte. Emoce, dětská radost i z věcí, u nichž bychom ji v dnešní době neočekávali. (Odmlka) Ale zažili jsme i setkání méně radostná. 

Mám dojem, že musela být velmi silná.

Ano, a jsou spojena s tou válkou. Standardně naše návštěvy obsahují setkání s dětmi i s dospělými. S charitními pracovníky, našimi partnery. V Lopatynu pracuje nadační fond Děti v nouzi. Má ho na starost skupinka žen, většinou v důchodovém věku. Místním dětem zajišťují obědy, snaží se jim sehnat také oblečení a školní potřeby. S těmito ženami jsme seděli jednoho dne odpoledne a samozřejmě přišla řeč na válku. A debata už pokračuje samovolně, byť ani nechcete, ale oni to ze sebe potřebují dostat ven. Začali vyprávět různé příběhy, kdo kde zemřel, kdo je nezvěstný … Takže jsme tam pak seděli a brečeli jsme úplně všichni, včetně našich chlapů.

Jakou vnímáte potřebnost charitní pomoci v oblastech, které jste navštívila?

Na západě země válečný konflikt dennodenně neprobíhá ve formě střelby, výbuchů a raketových útoků, i když i tam občas rakety dopadají. Přesto je potřeba charitní pomoci veliká. Na západ přesídlilo velké množství lidí z jiných částí Ukrajiny. Právě z těch, kde útoky probíhají pořád a jde tam opravu o holý život. A tito lidé potřebují na západě země najít práci, které tam i tak příliš není. Potřebují nějakým způsobem zajistit alespoň základní životní potřeby.

Mnohé problémy již byly před válkou…

Ano, nedostatek práce, nízké důchody, nedostatečné sociální zajištění a sociální péče o zranitelné osoby a podobně. Těžko se to popisuje a válka vše zhoršila. Proto je potřeba vydržet v pomoci. Je nutné zasílat finanční prostředky, materiál, reagovat na potřeby lidí, kteří tam pracují a každý den se snaží, aby situace pro místní obyvatele byla alespoň trochu snesitelnější.

Charita z České republiky nemůže vyřešit všechny problémy, ale na co má smysl se zaměřit a být tam užiteční?

Po dvou letech od začátku invaze se potřeby změnily a hlavní z nich jsou, dost možná, finance. Což je logické. Mnoho lidí přišlo z jiných částí Ukrajiny na západ, mají určitou odbornost, jsou chytří a šikovní, vždycky pracovali a chtějí pracovat a pomáhat. O lidskou sílu a lidské zdroje tam není nouze, ale vše je nutné nějak financovat, aby lidé měli peníze na svoje potřeby. Tamní Charity rozšiřují svoji nabídku. Pokud mají z čeho, zakládají další a další ubytovací zařízení pečující například o seniory nebo lidi bez domova. Financování takových provozů je nyní velmi důležité.

Materiální pomoc je také potřeba?

Spektrum potřeb zahrnuje vše, včetně materiálních dodávek. Ale myslím, že v dnešní době už spíše začíná dominovat ta pomoc v oblasti financí. Peníze pak přinášejí práci, tedy obživu, a tím pádem samostatnost lidí. Například díky finanční podpoře může Charita Ternopil provozovat psychologicko-duchovní poradnu a poskytovat tuto formu péče a podpory. Poradna dává práci sociálním pracovníkům nebo psychologům a ti zároveň pomáhají potřebným odlehčit jim obrovské břemeno psychické zátěže.

Jak válečnou situaci prožívají prostí lidé? Na Ukrajinu jezdíte opakovaně, možná máte srovnání, jak ji prožívali před rokem a jak tu situaci prožívají nyní?

Ten rozdíl je velký. Když jsme byli na Ukrajině loni v dubnu, tehdy to byl rok po začátku říkali, válka nás trápí, ale dobře to dopadne. Snad to brzy skončí. Máme naději, že to brzy skončí a všechno bude dobré. A usmáli se na vás. Nyní jsem vnímala, že naděje už není tak široká a srdečná. Samozřejmě, velice poděkovali za vánoční dárky a bylo spousta radostí. Ale potom často následoval dovětek: a budeme doufat, že ta válka brzy skončí a už pomoc nebudeme potřebovat. Už si vystačíme sami. Anebo na otázku, jak se máte znělo, dobře, ale kéž by válka skončila. Jde o můj dojem podložený stovkou setkání.

Co Ukrajinci cítí k nám, kteří z České republiky něco posíláme, podporujeme, jezdíme pomáhat?

Ti lidé, ty děti, dospělí i starci stále vyjadřují velkou, velkou vděčnost. Opakovala bych se, kdybych říkala, proč. Naše podpora je pro ně důkazem, že nebyli zapomenuti. Každý dar je psychickou podporou. Bojují s nedostatkem peněz, aby měli co jíst, kde bydlet. Stále se dozvídáte, že někdo někde zahynul, každý den jsou poplachy. Někdo přišel o práci nebo práce vůbec není. Stíhá je problém za problémem, neustále. Bojují s těmi těžkostmi a najednou někdo přijede a dostanete vánoční dárek nebo doveze pomoc. Což je velká radost.