20. září 2026 Z domova

Voda opadla, její stopy ale zůstávají. Dva roky od povodní.

Před dvěma lety v těchto dnech už voda na Jesenicku opadala. Rozsah škod se ale teprve naplno ukazoval a pro Charitu začínalo období intenzivní pomoci, které neskončilo po několika dnech ani týdnech. Dnes, s odstupem dvou let, se vracíme nejen k tomu, co se tehdy podařilo, ale také k tomu, co povodně zanechaly v obcích, v lidech a v samotné Charitě.

Byly to dny, kdy se všechno měnilo během několika hodin. Zatopené domy, stržené mosty a komunikace, obce odříznuté od okolí. Zároveň přicházeli lidé, kteří chtěli pomáhat, nabízeli materiál, peníze nebo vlastní ruce.

Pro Charity v olomoucké arcidiecézi začalo období intenzivní pomoci. První akutní pomoc postupně vystřídala pomoc materiální a finanční, sociální šetření, psychosociální podpora a dlouhodobé doprovázení zasažených domácností.

Dva roky poté se ale nechceme vracet jen k tomu, co se tehdy stalo a kolik pomoci se podařilo rozdělit. Zajímá nás také, co po povodni zůstalo a co nám tato zkušenost ukázala do budoucna.

Prázdná místa po domech připomínají sílu vody

Ředitel Arcidiecézní charity Olomouc Robert Neugebauer pochází z Bělé pod Pradědem, jedné z obcí, které povodeň v září 2024 silně zasáhla. Události tak nezažil pouze jako pracovník Charity, ale také jako člověk, který zde žije.

Když se dnes po Bělé rozhlédne, povodeň mu připomínají především místa po domech, které už nestojí, a dosud nedokončené opravy koryt, mostů a komunikací.

„Stále se mi vybavuje ta neuvěřitelná masa vody a její síla, která brala vše nenávratně pryč,“ říká Robert Neugebauer.

Pocit nejistoty úplně nezmizel

Už při prvním výročí povodní Neugebauer mluvil o tom, že mezi lidmi zůstává nejistota a obava z další velké vody. Ani po dalším roce podle něj tento pocit úplně nezmizel.

„Mysleli jsme si, že v roce 1997 to bylo maximum a další bude třeba za sto let. V roce 2024 jsme viděli, že opakování je častější a že to může být mnohem horší. Každý se s tím snaží nějak srovnat a být připraven na to, aby si zachoval to, na čem mu skutečně záleží. Hodně lidí přehodnotilo své hodnotové žebříčky a někteří prostě raději zvolili přestěhování, aby měli klid.“

Dva roky tak přinesly obnovu domů, cest a další infrastruktury, ale zkušenost s povodní se nevytrácí stejně rychle.

Když je potřeba, dokážeme si pomoci

Vedle ničivé síly vody zůstává Robertu Neugebauerovi v paměti také něco úplně jiného. Solidarita mezi lidmi přímo v postižených obcích i pomoc, která na Jesenicko přicházela z celé republiky.

„Já pořád říkám, že Češi jsou takový národ, který si rád stěžuje a ví nejlíp, jak se co má dělat. Nicméně když je potřeba pomoci jeden druhému, dokážeme to. I lidé, kteří se neměli rádi, si najednou byli oporou a pomáhali si navzájem. Další velká vlna solidarity od lidí z jiných koutů republiky byla také neuvěřitelná. Jsem rád, že když přijde na lámání chleba, dokážeme si navzájem pomoci a zapomenout na žabomyší války.“

Právě povodně také ukázaly význam sítě Charit, které jsou prostřednictvím svých služeb dlouhodobě přítomné přímo v jednotlivých regionech.

„Na co jsem pyšný, je práce Charit. Máme výhodu, že jsme prakticky všude se svými službami, a tak známe terén, místní lidi a další. Lidé nám důvěřují a obracejí se na nás jak s prosbami o pomoc, tak také s nabídkami pomoci. To, že v těchto situacích fungujeme jako jedna velká síť lidí, prostředků a hlavně ochoty pomoci, je úžasné. Dokážeme cíleně a rychle pomoci tam, kde je to třeba, a propojit potřebné a podporovatele,“ říká ředitel ACHO.

Pomoc po povodních nekončila prvními týdny

Arcidiecézní charita Olomouc během povodní koordinovala pomoc v rámci olomoucké arcidiecéze a spolupracovala s místními Charitami, které působily přímo v zasažených oblastech.

Pomoc přitom pokračovala dlouho po odeznění bezprostředního ohrožení. Vedle materiální a finanční podpory zahrnovala sociální šetření, psychosociální pomoc, zapůjčování potřebné techniky, pomoc s vybavením domácností nebo další podporu podle konkrétní situace lidí.

Ještě v letošním roce se pracovníci Charity vraceli do některých domácností na Jesenicku, aby viděli, jak se jejich obyvatelům s odstupem času daří a jak se poskytnutá pomoc promítla do jejich dalšího života.

Na mimořádnou událost se nelze začít připravovat, až když přijde

Povodně z roku 2024 byly zároveň zkušeností, ze které Charita vychází při přípravě na další mimořádné události. Ty přitom nemusí mít rozsah přírodní katastrofy. Může jít také o požár domu nebo jinou tragickou událost, při níž lidé během krátké chvíle potřebují pomoc.

„Jsem rád, že Charity při své hlavní činnosti, ať už jsou to pečovatelské a ošetřovatelské služby, stacionáře, nízkoprahové služby nebo domovy pro seniory, se snaží být skutečně připravené i na mimořádné situace. Ať už jsou malé a lokální, jako požáry domů nebo tragické události, nebo rozsáhlé, jako byly tyto povodně. Absolvují školení, snaží se udržovat techniku, pracují s dobrovolníky. Víte, nejde to řešit, až když něco takového nastane. Musíte být připraveni průběžně a to bez skutečného zájmu o pomoc druhým nefunguje,“ uzavírá Robert Neugebauer.

Pomáhat můžeme i díky vám

Mimořádné události nelze naplánovat. Připravenost a možnost rychle pomoci lidem, které zasáhnou, ale podporovat můžeme.

Na pomoc lidem zasaženým povodněmi, požáry a dalšími mimořádnými událostmi je možné stále přispívat prostřednictvím sbírkového konta Arcidiecézní charity Olomouc.

Děkujeme všem dárcům, kteří nám při jakýchkoli dřívějších mimořádných událostech pomochli pomáhat. Všechny události, které jsme již zvládli nám pomáhají být dobře vycvičeni a připraveni na další. Chcete-li nám pomoci pomáhat i nadále prosíme přispějte do naší sbírky na pomoc lidem v nouzi. Jsou to zdroje, ze kterých financuje vše potřebné. Děkujeme.