12. září 2025 Povodně

Tři otázky na koordinátora pomoci po povodních

Při ročním výročí povodní odpověděl Martin Zamazal, vedoucí humanitárního oddělení Arcidiecézní charity Olomouc a koordinátor pro mimořádné události na tyto tři otázky:

1. Jaký byl podle vás největší rozdíl mezi prvními týdny po povodni a současnou situací?

V prvních dnech se vždy jedná o zajištění základních životních potřeb, ať už se jedná o pití, jídlo, hygienických potřeb nebo střechy nad hlavou, a dalších věcí důležitých pro zasaženého člověka – psychické podpory, soudržnosti nebo třeba zajištění zmiňovaných elektrocentrál a topidel pro chod domácnosti. Díky rychlému monitoringu v prvních dnech a provedenému šetření se v následujícím období rozdávají vysoušeče, wapky, vysavače, nářadí, nástroje, pracovní a úklidové pomůcky, vysílají se dobrovolníci do konkrétních domácností, aby pomohli s vyklízením poničených věcí a úklidem, začíná se s hrazením prvních oprav.

Každá domácnost a každý zasažený má svoji schopnost se s takovou situací vyrovnat, někomu stačí kolečko, lopata a balík vody a už si poradí, někdo potřebuje podporu delší dobu, nejen tu materiální a finanční, u někoho mohou traumata přetrvávat měsíce i roky.

Důležité je, že přestože se potřeby v čase mění a mnoho organizací i jednotlivců se vrací domů, ke své práci a svému životu, Charita v místě zůstává a lidem, kteří to potřebují, nabízí i po roce pomocnou ruku k návratu do stavu, jako byl před povodní.

2. Můžete popsat jeden konkrétní příběh pomoci, který vás osobně zasáhl?

V jedné obci na Jesenicku jsme navštívili ne zrovna bohaté rodiny, které díky finančním příspěvkům od Charity měly stavební materiál a samy svépomocí udělaly kus práce při opravě domu. Když na místě vidíte chlapa v montérkách, rozkopané podlahy, nově zazděná okna, rozvedenou novou elektriku, který dělá vše pro to, aby se mohl nastěhovat zpět se svojí ženou a dítětem, máte radost, že charitní pomoc a podpora od dárců má smysl a je dobře Charitou využita. V jiné domácnosti ve stejné obci jsme vedle nabízené pomoci museli pána naopak povzbuzovat a podporovat, aby s vlhkým domem začal něco dělat. Díky pravidelným návštěvám, psychické podpoře a pomoci s organizací práce a zajištěním řemeslníků se i v tomto domě hnuly práce dopředu a situace se zlepšila.

3. Co je dnes pro postižené obce největší výzvou? A co byste vzkázal lidem, kteří ještě váhají, zda pomoc nabídnout či přijmout?

Pro obce samotné je největší výzvou oprava infrastruktury v co nejkratším čase, ruku v ruce se zajištěním finančních prostředků. Další výzvou jsou protipovodňová opatření. Pro zasaženého člověka je to oprava obydlí a jeho pojištění či zajištění proti povodním v budoucnu, a překonání traumatického období, s vědomím a díky, že jsou zde lidé, kteří v případě takových událostí pomohou, vlastními silami, dary nebo finančními příspěvky.

Ti, kteří pomoc stále potřebují, ať se neváhají obrátit na svou obec nebo na svou nejbližší Charitu.