20. listopadu 2024
Povodně
Paní Věroslava Bojková, válečná veteránka a odbojářka, se ve svých 98 letech rozhodla udělat krok, který dojímá svou jednoduchostí i hloubkou. Z vlastní iniciativy finančně podpořila seniory, jejichž domovy zničily povodně. Její příběh je důkazem, že touha pomáhat druhým nezná věkové hranice.
Paní Dagmar Bundilová pracuje již 18 roků jako terénní pracovnice, pečovatelka Charity Šumperk. Jak říká, leccos již v práci zažila, ale čerstvý zážitek jí vehnal slzy do očí. Stala se svědkem jedné pomoci lidem po povodních, která měla neobvyklý průběh.
„Máme již dlouho v péči paní Věroslavu Bojkovou (98 let). Je to skutečně bojovnice a to jak nyní, tak ve své osobní historii. Je jednou z mála dosud žijících odbojářek, válečných veteránek, která za druhé světové války pomáhala partyzánům,“ prozradila na úvod paní Bundilová. Klientka je podle jejich slov poměrně aktivní, byť vloni prodělala vážnou chorobu. „Ale vše se v dobré obrátilo. Charita o ni dál pečuje. Chodíme s ní i na procházky, povídáme si.“
Paní pečovatelka Bundilová také pomáhala s ostatními z Charity Šumperk při povodních. Prováděla také terénní monitoring potřebnosti u rodin v zasažených obcích. „Při procházkách jsme si s paní Věroslavou povídali právě o pomoci vyplaveným lidem. Paní Věroslava prý kdysi byla také postižena povodní, dodnes si pamatuje na tu spoušť všude kolem, takže opravdu bylo o čem mluvit. A najednou paní řekla, že by ráda pomohla někomu finančně. Že by to bylo užitečné, a navíc by jí to udělalo radost.“
To ovšem nebyla pro paní Bundilovou příjemná zpráva. „Jsem přece pečovatelka. Mám své kompetence, mezi které rozhodně nepatří povzbuzovat klienty k samotné finanční podpoře jiných potřebných. Váhala jsem, co s tím dál. My pečovatelky to máme opravdu ‚pestré‘,“ svěřuje se paní Dáša. Ale nedalo jí to. „Klientům se vždy snažíme vyjít vstříc v jejich snaze o plnohodnotný život a svobodné rozhodování tam přece patří, říkala jsem si a zašla se poradit s naší ředitelkou“.
Ředitelce to přišlo jako dobrý nápad, a zavolala na Jesenicko své kolegyni, ředitelce místní Charity. Vytipovaly pak vhodnou domácnost, kde by takové osobní obdarování a pomoc přijali. Vše domluvily a pečovatelka Bundilová dostala za úkol setkání připravit.
„S paní Věroslavou, která pomoc chtěla předat osobně, jsme si tedy naplánovaly výlet do míst, kterými nedávno prohučela ničivá vodní síla a zanechala za sebou spoušť. Cílem byly dvě vytipované adresy. Nemohu být konkrétní, ale šlo o dva seniory ve věku 70 a 75 let a jejich vodou zničené domácnosti. Pro každého z nich měla paní Věroslava v kabelce nachystanou obálku s bankovkami. Nevím, o jakou částku šlo, ale všichni z toho obdarování měli opravdovou radost a navzájem si děkovali. Bylo to dojemné a úžasné,“ vysvětluje nadšeně pečovatelka Bundilová.
„Naše paní Věroslava z toho opravdu žije. Má radost, že je i ve svém požehnaném věku stále užitečná, byla mezi lidmi a mohla pomoci. Já, jako pečovatelka v tom vidím obrovskou hloubku a příklad. A jsem ráda, že se o příběh mohu podělit,“ zakončila své vyprávění paní Dagmar Bundilová.
Protože jsme se náhodou o tomto příběhu dozvěděli a byl lidsky pěkný, sepsali jsem jej. Snad potěšil i vás.
