18. března 2022 Články o pomoci Ukrajině

Dětský domov z ukrajinských Bortnyk nyní bydlí v Loukově

Do Loukova to z Bystřice pod Hostýnem není daleko. Jak jinak nazvat kraj pod Hostýnem, než jako krásný. Pole střídají lesy, silnice se klikatí mezi kopečky i na nich, v dolinách potoky, vesničky. Téměř jarní a probouzející se příroda. Vesnice má více než devět set obyvatel. Po menším bloudění dojíždíme k obecnímu úřadu, který je zároveň kulturním domem. Tady nyní žijí chlapci z evakuovaného dětského domova.

„Žádnou jinou nabídku jsme neměli, a to z celé arcidiecéze.“ zmiňuje při parkování ředitel Arcidiecézní charity Olomouc Václav Keprt. Patrně mu při pohledu na dům hlavou proběhly vzpomínky uplynulých dvou týdnů, když se obtížně a narychlo shánělo místo pro ubytování 28 chlapců ze zmiňovaného domova na západní Ukrajině. Samotná evakuace byla započata v pátek 11. března dopoledne odjezdem z Bortnyk. Přes Slovensko pak v sobotu 12. 3. dojeli ve tři hodiny ráno na Svatý Hostýn, kde byli ubytováni až do pondělí. Nyní jsou v Loukově, v kulturním domě, který má také možnost ubytování.

„Václav, Václav“ zní okamžitě z chodby schodiště. To, že ACHO s dětským domovem spolupracuje již dvacet let, a že Václavu Keprtovi kluci – jak jim říká – přirostli k srdci, je okamžitě slyšet a vidět. „Ze začátku mi říkali přezdívkou Karitas.“ směje se a už je unášen proudem objetí, podávání rukou, kamarádských šťouchanců, plácání po zádech, a hlavně nadšenými výkřiky.

Následuje kraťoučké setkání s ředitelem dětského domova panem Ruslanem Markivem a vedením Charity Bystřice pod Hostýnem, která je Loukovu nejblíže a nejvíce nyní evakuovanému domovu pomáhá. Taková jsou v Charitě zaběhnutá pravidla: daný konkrétní problém či úkol primárně řeší místní Charita, která je potřebným lidem nejblíže. Václava Keprta zajímá, jak vše probíhá, co schází, jaké jsou problémy. Čeká jej schůzka s panem starostou a chce být připravený.

Pan starosta Ing. Antonín Zlámal nás všechny srdečně vítá. Kromě vedení Charity Bystřice pod Hostýnem jsou přítomni také pracovníci ACHO, ředitel dětského domova, ředitelka místní základní školy a vedoucí kulturního domu.

„Když jsme tu situaci začali řešit, hledali jsme hlavně vhodné místo. Prioritou je ´zvolit to nejlepší pro ty děti, ať je to úplně nevykolejí a nevykoření z jejich zvyků, z fungování domova´. To je i hlavní princip v tom, jak dál. Protože nikdo tady nevíme, jak dlouho to potrvá, zda měsíce nebo rok.“ Bere si slovo na úvod Václav Keprt. „Pane starosto a všichni z Loukova a Charity Bystřice pod Hostýnem primárně, přijměte velké poděkování.“

Diskuse se nese velmi věcně, v duchu: co je třeba, co je nutné, jak s výukou kluků, co kdyby byli potřeba lékaři, co s jejich režimem, vařením pro ně… Jak to bude dál s nasmlouvanými akcemi apod. „Uvědomovali jsme si, že i pro obec to je velká zátěž. Ale vidím, že to zatím zvládáme. Musíme ale pracovat dál. Děti potřebují režim. Vnímám to intenzivně, ostatně mám kancelář pod kulturákem.“ zlehčuje diskusi pan starosta. „Jsou to kluci, kteří jsou živí. Byli se dívat na koníka tady u jedné chalupy. Přiběhla paní, že hladili koně a ona má strach, že je pokope. Kluci přeskočí plot do školky a šli si pohrát na školní prolézačky. Prostě kluci. Byli jsme stejní. Víte, je tu ale také velmi frekventovaná hlavní silnice. Nic se zatím nestalo, ale musíme stanovit nějaké meze, abychom předešli problémům a případným nehodám.“

V obci s přijetím chlapců z domova žádný problém není. „Naopak.“ potvrzuje pan starosta. Pořád se prý někdo stavuje a dotazuje, jestli není třeba něco zajistit, dovézt apod. „Dostali na hřišti od místních balon. Už si byli zakopat a je vidět, že jim to jde. Máme tu také trvale žijící ukrajinskou rodinu a ještě jednu paní, co se sem kdysi přivdala, takže už tam byli na návštěvě. Kluci jsou srdeční a hodní, družní, tak už byly i nějaké slzy. Mluvili spolu ukrajinsky. Kluci byli rádi, že s nimi někdo mluví. Ani si nedovedete přestavit, jak to bylo dojemné.“ sdílí stejně srdečně starosta Zlámal.

Celá místnost rázem zvážní, když si vezme slovo ředitel dětského domova. Mluví velmi uváženě, polohlasem, ukrajinsky. Překládá paní Angela Mikšánková, sociální pracovnice Charity Bystřice pod Hostýnem. Mimochodem, Ukrajinka, která je zde již dvacet let provdaná. Přirozeně, že v místní Charitě se ujala aktivit pro ukrajinský domov. I překládání ji jde výborně. „Chtěl bych poděkovat. Bylo to pro nás velmi těžké. Neočekávaný odchod z něčeho zajetého. Nechali jsme tam svůj život. Nebylo to vždy jednoduché, ale dalo se dobře žít. Bylo těžké toto všechno opustit.“ zní v překladových pauzách od Ruslana Markiva. „Vedeme kluky k samostatnému životu. I po opuštění domova, když dospívají. Máme kluky, kteří tam zůstali a bojují. Ti dospělí, kteří od nás již mohli odejít, jsou tam. Jsem s nimi v kontaktu, ale mám obavy.“ I když slova znějí z překladu, nejeden u stolu se chopil skleničky s vodou. Vysychá v krku. „Vděční, jsme všichni vděční, že můžeme být tady, kde je klid, že děti nemusí vidět válku. Děkujeme a uvědomujeme si, že je to hodně starostí a zařizování. Doufáme, že to dobře dopadne a brzy se budeme moci vrátit. Budeme se snažit, aby zde s námi nebyly žádné těžkosti a vše proběhlo hladce. Děkuji.“ Ukončuje svoji řeč ředitel Markiv.

Válka je špatná věc, ale máme šanci i za této situace z toho udělat dobro. Aspoň pro část ukrajinských dětí. Oni mají moc nás obohatit. „Znám trochu jejich kulturu. Nacionalismu mají na Ukrajině tolik co my tady. Ale mají něco navíc. Povědomí o tom, co je to vlastenectví.“ Zmiňuje závěrem jednání Václav Keprt. „Bez podpory a vstřícnosti se nedá udělat nic. Jsem nadšený ze solidarity, která nyní v ČR panuje. Možná, že opadne. Ale když rozumní lidé vydrží, dopadne to dobře. Věřím tomu. Věřím tomu i tady.“

Pan starosta ubezpečuje, že jsou tu všichni vítaní. Kluci i vedení Charity. „Znovu se musíme setkávat, hodnotit, jak se co daří. Hledat. Kluci také vidí, že přijede nějaká generalita, tak tomu říkám. Je dobré, když vidí, že o ně je zájem a na druhou stranu i oni potřebují vědět, že je tu autorita, která o nich ví. To potřebujeme všichni.“ Znělo v závěrečném loučení pana starosty Zlámala.

Proběhne ještě debata s dětmi. Je jim kladeno na srdce, aby se chovali disciplinovaně. „Teď kluci reprezentujete Ukrajinu. Jak budou místní vidět vás, tak budou vidět Ukrajinu.“ apeluje ředitel Keprt.

Nedojeli jsme do Loukova s prázdným autem, naopak. Nějaké trvanlivé jídlo, ovoce, oblečení, hračky atd. Nic by nemělo scházet a pokud ano, dnes se přesně domluvilo, co je potřeba. Takže po vyložení všech věcí přichází loučení, mávání, vztyčené palce a odjezd.

„Vždycky jsem si přál vzít všechny kluky sem k nám. Nějaký velký výlet, tábor, nebo tak něco. Nikdy jsem si nemyslel, že to proběhne takto.“ Bavíme se s Václavem Keprtem cestou o domově, který velmi úspěšně razí koncept rodinného způsobu života. „U nás by takovýto domov zavřeli. Tady se po dětech nesmí chtít práce. Domov má 40 ha polí a plantáž borůvek. Je to nutnost, jinak by zanikli. Děti jsou zvyklé pracovat a pomáhat. S chodem a údržbou domu, při úklidu, okolo zvířat v hospodářství apod. Mají úspěch. Vše je postaveno na formaci prací. Jsou za nimi úspěšní absolventi vysokých škol. Je vidět, že tento způsob formace života je velmi efektivní“ pokračuje ve vysvětlování cestou z Loukova Václav Keprt. „Ale vyžaduje se velká disciplína. Zároveň tam ale mají svobodu. Nejsou zavření za plotem a vycházka jen od dvou do čtyř. Když mají svoje splněno, jdou do dědiny nebo děti ze vsi zase za nimi do domova. Intenzivně žijí s tou místní komunitou. Jsou v kontaktu. Vše prožívají s místními.“ Cesta z Loukova při tomto povídání pokračuje rychle.

Stejně rychle běží náš čas. V rámci aktuální situace na Ukrajině a činnosti Charity se i tato drobná výseč z našeho času a našich aktivit pomoci, pokusem přiblížit vám pestrost toho, co všechno znamená válka a jak je možné hledat prostor pro pomoc. Dětský domov s dvaceti osmi chlapci je zde u nás na Moravě v bezpečí. Patří k těm šťastnějším. Nouze a trápení nás bude po následující týdny a měsíce provázet na každém kroku. Podporujme se navzájem.

Snažme se i z této situace získat něco dobrého. Každý na svém místě a ve svých možnostech. Je to nyní potřeba. I na stránkách tohoto webu můžete najít inspiraci a informace o tom, co je možné v pomoci Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům udělat. Děkujeme. Bez Vás bychom to nezvládli.