Velehrad 2015: Charitní stanový obývák a besedy
9. července 2015 ACHO

Velehrad 2015: Charitní stanový obývák a besedy

Dva dny ve stanovém obýváku s výletem na Ukrajinu, Haiti, do Nepálu, Sýrie či Iráku. Takto se prezentovaly Arcidiecézní charita Olomouc s Charitou Česká republika při Dnech lidí dobré vůle - 4. a 5. července na Velehradě. Přečtěte si, jaké zajímavé hosty si návštěvníci charitního stanu poslechli...

Lidé se mohli v charitním stanu usadit na křesílka a zhlédnout filmové záběry z míst, kde Charita pomáhá. Kolem se rozprostírala výstava fotografií s příběhy konkrétních lidí. Posezení symbolizovalo obývací pokoje, ve kterých sledujeme v televizi, co se děje ve světě. Na Velehradě však diváci udělali od televize pár kroků a ocitli se prostřednictvím výstavy přímo v místě dění. Situaci na Blízkém Východě a Ukrajině jim navíc zprostředkovali zajímaví hosté při besedě.

Biskup kyjevské arcidiecéze Josyf Miĺan poděkoval za pomoc, která z Česka míří na Ukrajinu. "Pamatuji si na rok 1968, kdy přes mou rodnou vesnici projížděly tanky směr Praha. Byl jsem tehdy dítě a už jsem chápal, že pokud do Československa míří tanky, není to jen tak a půjde tam o život. Ani Ukrajina dnes nechce válku, nikdy nikomu neublížila, nikoho neohrožovala. Přeje si žít jako evropský stát i s jeho hodnotami," řekl biskup.

Ozvala se rána. V horku, které ve stanu panovalo, praskl jeden z nafouknutých charitních balónků. Biskup žertem zvedl ruce vzhůru. Pak dodal: "My se nevzdáme."

Poté dostali prostor diváci, ti nešetřili dotazy: co válka udělala s obyčejnými lidmi, také rodinami a smíšenými manželstvími, která pojí Rusy s Ukrajinci?

Podle Josyfa Miĺana válka paradoxně Ukrajinu spojila. "Část Ukrajiny patřila pod Rakousko-Uhersko a další část pod Rusko. To se někdy projevovalo negativně, teď jsme se ale všichni spojili proti válce a v myšlence za mír. Ministerstvo neposkytuje ani z poloviny takovou pomoc, jakou poskytují samotní obyčejní lidé. Do konfliktu na východě je tak zapojený celý národ, jsme jednotní," popsal biskup.

Další otázka: Je pro lidi na Ukrajině důležité vědět, že na ně myslí i lidé z jiných zemí?

Josyf Miĺan: "Pomoc znamená psychologickou podporu, je i darem, který má největší hodnotu, protože je darován od srdce. A Charita má ve znaku kříž a kolem čtyři srdíčka."

Jak funguje spolupráce s pravoslavnou církví?

Josyf Miĺan: "Pravoslavná církev Moskevského patriarchátu se nezapojuje. Vztah řeckokatolické církve s dalšími pravoslavnými církvemi je však přátelský, i když ve válce to má také svá úskalí."

Cítí lidé, že se blíží konec války?

Josyf Miĺan: "Obávám se, že konflikt na Ukrajině zůstane na mrtvém bodě. Země bude dál otevřenou krvácející ranou a nebude moct se pozvednout. Politika a veškeré snahy Evropy i USA jsou stále bez výsledku.  Dialog neexistuje, stejně tak neexistují způsoby, jak zapůsobit na Rusko, aby válečný konflikt ukončilo. V centru Kyjeva na náměstí se ale lidé každý den v přesnou hodinu modlí za náš stát."

Nemáte pocit, že se ruský prezident Putin chce vrátit do hranic carského Ruska?

Josyf Miĺan zavtipkuje: "Pamatuje si cestu až do Berlína. Je to vtip, ale na každém šprochu pravdy trochu."

Kromě Ukrajiny se vydali návštěvníci charitního stanu také na Blízký východ. Sýrií, Irákem a také Jordánskem, kam Syřané a Iráčané prchají před násilím, je provedl programový manažer Benjamin Mlýnek. Ten přiblížil život uprchlíků, osobní zkušenost má přímo z Jordánska.

Irák a Sýrie se rozkládají mezi řekami Eufrat a Tigris, tedy přímo v kolébce civilizace. Konflikt, který v obou zemích nyní vrcholí, se začal rodit po roce 2003, kdy Američané v Iráku svrhli vládu Saddáma Husajna. Poté zformovali prozatímní vládu a začali jí postupně předávat moc. Saddám Husajn podporoval sunitskou menšinu, a to se po jeho pádu změnilo. Podporováni začali být zejména šíité. "To vedlo k frustracím a vzniku spousty skupin, které začaly s Američany bojovat. Stát najednou neměl nad situací kontrolu, v letech 2006 a 2007 se konflikt vyhrotil natolik, že ozbrojené skupinky začaly podnikat nájezdy na bezbranné civilisty. V roce 2011 se situace zdála stabilní a Američané se z Iráku stáhli. Radikálové, které se podařilo ze země vytlačit, se však přesunuli do Sýrie a začali řádit tam," nastínil Benjamin Mlýnek s tím, že tzv. Islámský stát vznikl už v roce 2005. O devět let později vyhlásil chalífát a tvrdé právo šáríja.

"Islám je mírumilovné náboženství. Všechny ty boje ve skutečnosti s náboženstvím nesouvisí, jde tam o politiku," zdůraznil Mlýnek.

Podle něj je nyní v Sýrii dvanáct milionů vnitřně vysídlených lidí, což je polovina všech obyvatel země. Za hranice Sýrie utekly čtyři miliony uprchlíků. Někteří přežívají v Turecku, jiní v Libanonu a další v Jordánsku.

Benjamin Mlýnek pak přiblížil situaci v Jordánsku. Tam prchlo šest set tisíc Syřanů: "Více než polovina těchto lidí jsou děti. Ze země totiž utíkají zejména děti a ženy, muži zůstávají v Sýrii a bojují. Polovina utečenců žije v jordánských uprchlických táborech. Přebývají tam v malých stanech, a to v poušti, kde je 40 - 50 °C. Druhá polovina uprchlíků našla azyl u příbuzných ve městech, někteří bydlí v polozbořených budovách. Tito lidé nemají žádný příjem, jsou závislí na potravinové pomoci, kterou dodává Charita. Dále je důležité tam udržet hygienu, protože mezi malými dětmi se snadněji šíří nemoci," uvedl Mlýnek.

Uprchlíci jsou také nuceni platit astronomické částky za nájmy, především v hlavním městě Jordánska - Ammánu. Mnozí tak berou práci za velmi špatných podmínek. Pracují za nízký plat i o dovolených, nikdo jim nehradí sociální ani zdravotní pojištění.

Podle Mlýnka je důležité zaměřit se na děti a podporovat u nich vzdělání. Většina z nich totiž nebyla ve škole od roku 2011. Děti by měly mít perspektivu, aby si jednou našly práci a byly přínosem.

Mohl byste přiblížit mentalitu uprchlíků z Blízkého východu? Někteří Češi mají obavy z fanatismu a podobně...

Benjamin Mlýnek: "To, co média zobrazují, je někdy hloupost. Uprchlíci z Blízkého východu jsou zoufalí lidé, kteří prošli peklem, pak se plavili na lodi přes moře, přebíhali hranice a k tomu všemu s nimi ještě obchodovali převaděči. Bývají to vzdělaní lidé, kteří byli vážení, měli své postavení a najednou nemají nic. Cítí tak frustraci. Pokud bychom byli ve stejné situaci jako oni, také bychom chtěli utéct do bezpečí. Jsou mezi nimi ale i tací, kteří k útěku nemají prostředky a musí zůstat v Sýrii. Tam je velmi obtížné pomoc dostat.

Myslíte, že se tito lidé chtějí jednou vrátit zpátky?

Benjamin Mlýnek: "Každý by se chtěl vrátit zpět domů, pokud jen to bude možné."

Jaké máte další vize?

Benjamin Mlýnek: "Uvažujeme o projektu (pravděpodobně vzdělávacím), který by posílil Jordánsko, protože je už dlouho hostitelskou zemí. Potom se chceme dostat s pomocí hlouběji do Sýrie, ale dosud je to tam nestabilní, nebezpečné... V Iráku fungují menší projekty, dokonce tam máme na místě stále víc partnerů, se kterými bychom chtěli spolupracovat.

Karolína Opatřilová, ACHO

Foto: Pavel Langer, ACO