27. září 2023 Haiti - články

Z Haiti přišly první zprávy od Romana Musila

Již více než rok přijímáme zprávy, že na Haiti není bezpečno a chudoba se stále více prohlubuje. Jak jsme již před časem informovali, náš koordinátor projektů pomoci na Haiti, Roman Musil, se na Haiti vypravil, aby zjistil skutečný stav a zmapoval možnosti pomoci. Jeho první zprávu vám přinášíme jen velmi málo upravenou, tak jak k nám doputovala.

Zdravím vás všechny z Haiti konkrétně, z Baie-de-Henne.

Je tady obrovské sucho každý den bojuji s šíleným vedrem, život se tu od doby, co jsem tady nebyl, z mého pohledu vůbec nezměnil. Obyčejní, chudí lidé jsou pořád stejní. Stále přicházejí a žebrají o trochu rýže. Navštívil jsem i odlehlejší oblasti od zátoky. Tam je situace ještě horší, lidé nemají vůbec kam jít a navíc to otřesné sucho a nedostatek vody.

V neděli jsem byl na bohoslužbě slova ve vesnici Jasmen, která se nachází směrem na západ na cestě do Bombardopolis (sousední farnost). Studna, která tam byla vyvrtaná už dávno nefunguje a lidé musí chodit pěšky dlouhé kilometry po kamenité cestě pro vodu s kbelíkem na hlavě v šíleném parnu. Všude kolem jsou jen domky z hlíny, které jsou často polorozpadlé a místní obyvatelé nemají na to, aby si je opravili. V domcích, které mají rozlohu sotva 20 čtverečních metrů a jsou postavené z hlíny, bydlí často rodina, která čítá 8 nebo 9 členů.

Lidé sedí rezignovaně před domem a čekají. Ani sami nevědí na co. Když se s nimi dám do řeči, tak hledí nepřítomně do dálky a jen ztěžka odpovídají na moje otázky. Zvláště ti, kteří přišli při  květnových záplavách o svoje zahrady neříkají vůbec nic, jen rezignovaně hledí. Když se jich zeptám, jak se jim daří, tak řeknou jen "Papimal", to znamená v místní řeči "jde to". To je odpověď, kterou dávají prakticky na každou takovou otázku. Ve skutečnosti se jim nedaří vůbec dobře, často si to ale nechtějí přiznat.

Od začátku, co jsem tady se snažím navštěvovat co nejvíc lidí, abych do sebe nasál skutečnou situaci místních obyvatel.

"La Salin" v češtině snad "Solnohrad" prostě místo, kde vyrábějí ze slané vody sůl,  už přes 5 let zeje prázdnotou. Nepřiplouvají sem žádné lodě, které by sůl nakupovaly, a proto místním nedává žádnou možnost, aby si vydělali alespoň trochu na živobytí.

Ceny pohonných hmot i všeho ostatního se tu za poslední měsíce vyšplhaly na dvojnásobek a lidé si tu nejsou schopni, za to málo, co si vydělají nebo ušetří, prakticky vůbec nic koupit.

Škola se tu tak stává pro některé rodiny opravdu nedosažitelným komfortem, zvláště ty rodiny které mají více dětí, prakticky nemají možnost poslat děti do školy a tak je posílají na zahradu, chytat ryby nebo žebrat a ve vesnici se vrací analfabetismus, který tu byl odedávna.

To samé, co platí o školství, platí i o zdravotnictví. V okamžiku, kdy některý člen z rodiny onemocní, tak ostatní členové zoufale shání peníze na léky, které by mu mohly ulehčit z nemoci. Často žebrají na ulici. Chodí a ptají se, kde se dá.

To všechno je důsledek katastrofální politické a bezpečnostní situace v hlavním městě Port-au-Prince, která ochromuje život v celém zbytku ostrova a všichni na ni doplácejí.

Viníkem celé této bezvýchodné situace je vláda, která jakoby na Haiti vůbec neexistovala. Nefunguje tu vůbec nic, všechno je tu ponecháno napospas schopnosti každého jednotlivého člověka. Čím víc to tu procházím, tím víc si vážím sociálního systému u nás v České republice.

Lidem tady často nezbývá opravdu nic jiného než žebrat. Většina velkých charitativních organizací se v důsledku špatné politické a bezpečnostní situace z Haiti stáhla a tak nezbývá mnoho možností, kde se místní vesničané něčeho domohou.

Jediná pozitivní a povzbudivá věc, kterou tady na Haiti zažívám a obdivuji, je jejich úsměv. Usmívají se za každé situace, ať je jim špatně nebo dobře. To je vlastně i to, co mi dává energii, abych to tu stále procházel a setkával se s nimi, protože úsměv dává naději a naděje nikdy neumírá.

Ještě jednou zdravím všechny na charitě a předejte prosím moje pozdravy i dál ...

Roman