13. ledna 2025 Tříkrálová sbírka

Zážitky z požehnání koledníkům: Ohlédnutí za setkáním s arcibiskupem

První letošní setkání koledníků Tříkrálové sbírky s arcibiskupem Mons. Josefem Nuzíkem se konalo 2. ledna v kapli sv. Anny v Olomouci. Akce byla plná radosti, povzbuzení a sdílení zážitků z koledování. Jeden z účastníků nám zaslal své osobní dojmy, které nyní přinášíme jako ohlédnutí za tímto výjimečným dnem.

Požehnání koledníkům je každoročně srdečným začátkem Tříkrálové sbírky, která letos slaví svůj 25. ročník. Mše svatá, kterou celebroval arcibiskup Mons. Josef Nuzík, a následné požehnání přinesly účastníkům nejen duchovní posilu, ale i radost ze společného setkání. Jednou z těch, kdo byli součástí tohoto výjimečného okamžiku, je i pisatelka následujícího dopisu, paní Helena Večeřová, která se účastnila tohoto setkání za Charitu Šumperk. Její slova přinášíme jako autentickou vzpomínku na tento den.

Vyslanci tří králů se setkali s panem arcibiskupem...

…a událo se to na mši v kapli svaté Anny, která je součástí dómu Svatého Václava v Olomouci. Člověk by si mohl myslet, že pan arcibiskup má na starosti jiné důležité věci, než vysílat malé krále do světa, a kdo by třeba čekal, že to odbude, aby to měl rychle za sebou, zažil velké překvapení.

         Pan arcibiskup byl docela dobře obeznámen s tím, kdo a odkud za ním přijede, pamatoval si jména a na ta která neznal, se během kázání a dalšího programu stále dotazoval, zajímal se o vše možné, co se malých koledníků i jejich dospělých průvodců týká. Dětem představil také své spolupracovníky, kteří mají tříkrálovou sbírku na starosti. 

         Během kázání nám vysvětlil podstatu úkolu mudrců, jíž bylo putování, cesta, hledání. Proto došli svého cíle a našli malého Ježíška, protože nevzdávali výpočty času a místa, kde se narodil, ale vydali se ho i osobně hledat. Tak to máme dnes dělat i my, když putujeme na svých poutích za Ježíšem, pro kterého jsme každý zvlášť osobně velice důležití.     Toto sdělení z kázání nám pan arcibiskup neustále dával najevo svým chováním k nám, dal nám poznat, že jsme pro něj důležití, že se o nás zajímá a hlavně – že je s námi rád, že ho to baví, že si to užívá. 

         Po přijímání nás pozval do své osobní modlitby, ve které vyjádřil, jak cítí, že každý hledá Boha, že si nevystačíme jen s tím, co nám nabízí tento svět, prahneme po něčem víc. Vzpomněl také na ty, co tento svět den předtím opustili při teroristickém útoku.

         Po malém občerstvení v Bistré krávě (bistro v Olomouci) následovala prohlídka arcibiskupského paláce, který je jako jeden z mála přístupný veřejnosti. Tam s námi pan arcibiskup vtipkoval, předváděl nám krále na trůnu a obdaroval nás bonbony. 

         Také vyprávěl historky z dětství, ve kterých jsme mohli zjistit, že byl jako malý úplně stejný jako my, taky zlobil, pral se se sourozenci a taky se pak s nimi usmiřoval. Cítili jsme, že je opravdový, že to není role, že to není někdo vzdálený, koho od nás odděluje spousta let, titulů, a postů. Byl nám blízký. Taková má být církev a my jsme si to mohli do sytosti prožít. 

Fotogalerie z požehnání je k nalezení na webu Člověk a víra ZDE.