6. září 2023 Ukrajina - články

Prazdniny chlapců z Ukrajiny zkrášlil pobyt na Moravě

Skončily letní prázdniny a chlapci z dětského domova Živá perla odjeli zpátky domů, na Ukrajinu. Na Moravě pobyli v srpnu celkem tři týdny na, dalo by se říci, ozdravném pobytu. Řediteli ACHO, Václavu Keprtovi položil několik otázek.

Jak se rodil nápad přivézt sem chlapce na prázdniny?

Nápad přišel ještě před válkou na Ukrajině. Vše se ale zadrhlo na absenci pasů a na tom, že by s chlapci musel přijet jejich zákonný zástupce. Plánovali jsme spíše jako tábor např. ve spolupráci se skauty. Pak přišla válka, jejich evakuace do ČR a po sedmi měsících odjeli zpět a tak jsem nad tím znovu přemýšlel. S domovem dlouhodobě spolupracujeme a vždy jsem pozitivně vnímal uvědomění, někdy i podiv těch chlapců, že na ně pořád někdo myslí, i když bydlí poměrně daleko. A to jsem chtěl rozvinout, aby skutečně poznávali, že jsou přijímaní a někdo je má rád. Myslím si, že pro jejich budoucnost, pro psychický a emocionální vývoj to může být důležité.

Asi se sem po tehdy prožitých sedmi měsících evakuace i těšili.

No pochopitelně. I oni tu už navázali nějaké vztahy a bylo to hned vidět. V Loukově se rozprchli po svých známých, stejně tak na Svatém Kopečku. Udělali tu dobrou zkušenost, mají to tu rádi.

Jaká je vůbec bezpečností situace u nich v Bortnykách?

Ať chceme nebo ne, na celé Ukrajině je ten tlak vnímaného nebezpečí všudypřítomný. Působí na dospělé i na děti. Jste tam a pořád sledujete letecké poplachy a další výstrahy. Na člověka to působí 24 hod. denně. I proto mi přišlo správné, že z toho chlapce na chvilku vytrhneme. Navíc mám zkušenosti, jak se u nich zdravotní i psychický stav zlepšili za dobu jejich evakuace, myslím těch sedm měsíců v klidu.

Je to zde pro ně ale pořád cizina?

Ano, je. Ale Ukrajina bude jednou potřebovat lidi, kteří mají nějaké zahraniční zkušenosti a znají nějaký jiný běžný standard. Bydlením počínaje, přes zdravotnictví, vzdělávání atd. Pro Ukrajinu v následné poválečné obnově budou užiteční lidé s orientací. Někteří z chlapců jsou velmi inteligentní, nadaní a opravdu budou mít co nabídnout, budou-li moci i dále studovat a rozvíjet se.

Vnímají to také tak?

Když jsme se tu loučili, tak pět nebo šest starších kluků mělo potřebu za mnou přijít a osobně poděkovat za vše, co zde mohli prožít. Že to pro ně hodně znamenalo. Mně to překvapilo. Dokonce i ti, kteří jsou jinak poměrně uzavření měli potřebu své díky říci nahlas. Vyjádřit vděčnost, že spoustu věcí viděli a poznali.

Jak vlastně pobyt probíhal?

První týden byli v Kroměříži. Velmi nám pomohla paní europoslankyně Šojdrová. A nevnímal jsem v tom žádný politický marketing, ale viděl jsem tam paní, která se chovala jako máma a v tandemu i se svou asistentkou, mimochodem s pedagogickými zkušenostmi, pro ty kluky vytvořili fantastické prostředí a hodnotný program: Bazén, muzeum, sportoviště, výlety do Loukova a Svatý Hostýn, spousta dalších aktivit. Ani je neumím všechny vyjmenovat.

A další pokračování?

Další týden byli ve Starých Hamrech, kde by program volnější. K dispozici byla celá chata, okolní příroda, svobodně se mohli vyblbnout, propadli houbařské vášni. Opravdu si to tam užili. Byli také v Ostravě ve Světu techniky. Z toho byli unešení. No a pak ještě třetí týden, kdy byli v Olomouci. Opět bohatý program např. Pevnost poznání, Javoříčské jeskyně, každodenní koupání na Poděbradech. Znovu … neměli čas myslet na temné věci, na které musí myslet doma.

Jak je přijímali lidé, kteří se s nimi potkávali?

Skvěle. To se nedá ani vyjmenovat. Paní kuchařka ve Starých Hamrech říkala, že to prý byli nejvděčnější strávníci, jaké kdy potkala. Dokonce i někteří ti lidé, se kterými se chlapci na delší dobu potkali, mi pak volali a chtěli vědět, zda kluci dobře dojeli domů. To mluví samo za sebe. Nebyla žádná negativní zkušenost.

A další spolupráce např. se službami. Organizačně to přece nemohlo být jednoduché?

Díky dobré vůli a ochotě, každá situace mohla mít řešení, ať jsme se potkali s čímkoli. Nepřeháním. Všude nám byli všichni nápomocní. Znovu jsem zažil situace jako při evakuaci chlapeckého domova. Každý, koho jsme požádali pomoc a spolupráci, vyhověl, nikdo neodmítl. Na tento pobyt jsme zajistili celkem 150 tis. Kč od dárců. Charita Nový Hrozenkov nám na přepravu chlapců zpět na hranice půjčila jejich autobus. V Uherském Brodu ten pobyt podpořila farnost v částce 70 tis. Kč. Tam vyrobili kříž ve spolupráci s místní uměleckou školou. Kříž ze součástek zbraní. Přetavme zbraně na nástroj míru! To bylo silné.

Viděli to i chlapci?

Ano, byli u předávání toho finančního daru na jejich pobyt. O den jsme kvůli tomu dokonce posunuli odjezd. Bylo to hezké setkání s farností. Kluci tam zase na oplátku zazpívali dvě písničky. Ono každé setkání s nimi je zážitkem. Pro ně samotné, ale věřím, že i pro okolí. Už to není vztah klienti a pracovník instituce. Je to u nás už vztah osobní. Už to pro nás dávno není ukrajinský projekt nebo zařízení. Ti kluci tu dokonce při rozloučení obcházeli kanceláře, chtěli každému podat ruku a dát sbohem. Když někde pocítíte, že jste přijati a milováni, tak se tam chcete vracet.

Takže jejich pobyt hodnotíte jen kladně?

Těch rozměrů, toho pobytu tady bylo víc. Opravdu tím hlavním cílem ale bylo je vytrhnout z toho prostředí. Aspoň na chvilku. Nechat je zklidnit, aby měli nějaké hezké zážitky. I moje životní zkušenost je, že ty věci se projeví až s časem. Ten pozitivní obtisk to v člověku vždycky zanechá. A ten se dá velice dobře zužitkovat.

Byl Váš nápad vždy a všude pozitivně přijímaný?

To víte, že ne. Byl jsem i kritizovaný, jestli to nejsou vyhozené peníze. Na Ukrajině je potřeba spousta věcí, třeba na zabezpečení základních potřeb na východě země. Ale neumíme zachránit a nabídnout účinnou pomoc všem, je to obrovská země. S domovem spolupracujeme dlouho, máme na co navazovat, důvěřujeme si a jsou to věci, na které v té spolupráci chceme dál stavět.