14. července 2020 Aktuálně-rubrika

Práce v Charitě je služba

Česká biskupská konference, již tradičně, na závěr slavnostní poutní mše svaté 5. července na Velehradě, ocenila čtyři významné osobnosti. Mezi nimi také Martina Zamazala vedoucího humanitárního oddělení Arcidiecézní charity Olomouc a zároveň národního koordinátora Charity ČR pro mimořádné události, který se stal držitelem pamětní medaile České biskupské konference.

Letošní Velehrad byl v důsledku koronavirové pandemie ve velmi omezeném režimu a byl věnován zejména všem pracovníkům v první linii a dobrovolníkům. Také Martinovi Zamazalovi bylo ocenění uděleno především za významný podíl a vysoké nasazení při zvládání pandemické krize ve službách Charit nejen v Arcidiecézi olomoucké, ale v rámci celé České republiky. Martin Zamazal za oceněním vidí celou charitní rodinu, která situaci kolem epidemie zvládala velmi dobře a udělení pamětní medaile komentoval slovy: „Vidím za tímto oceněním úsilí a práci nejen svou, ale všech charitních pracovníků, pečovatelek, zdravotních sestřiček, ředitelů, se kterými jsme si vyměnili stovky emailů a telefonátů, a prožili úžasná setkání, ať už při rozlivu a distribuci desinfekce nebo rozvážení osobních ochranných prostředků po Charitách a Domovech v celé republice.

Pro Martina Zamazala není medaile České biskupské konference první ocenění, které mu bylo uděleno za jeho dlouholetou obětavou práci v Charitě. V roce 2011 obdržel cenu města Olomouce „Počin roku“ za podíl na humanitární pomoci na Haiti po zemětřesení v roce 2010 a v roce 2015 ho Charita Bosna a Herzegovina ocenila „Skleněným domem“ za pomoc při tamních povodních.

I z charakteru udělených ocenění je zřejmé, že Martin Zamazal se v Charitě věnuje zejména řešení následků katastrof způsobených přírodními živly nebo i lidmi samotnými, a to nejen v naší zemi, ale významně také v zahraničí. Další nezanedbatelnou část jeho práce tvoří rozvojová pomoc v nejchudších zemích světa.

Martin Zamazal je absolventem Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci. Po ukončení studia působil jako vychovatel problémové mládeže ve Středisku sociální prevence v Olomouci, kde byly několik týdnů ubytovány rodiny, kterým ničivá povodeň v roce 1997 vzala střechy nad hlavou. Pro ně, ve spolupráci s dačickou Charitou, zorganizoval finanční sbírku, aby měli něco do začátku, až získají nové bydlení. Tak začala jeho spolupráce s Charitou, pro kterou oficiálně začal pracovat až o dva roky později jako asistent pro migraci v Diecézní charitě Brno.

Na prvním charitním působišti v Brně se Martin Zamazal společně se svými spolupracovníky, vedle žadatelů o azyl, azylantů a zadržených cizinců na česko-slovenských hranicích věnoval také pomoci v zahraničí. Začátek své profesní cesty popisuje následovně: „Necelý měsíc po nástupu už jsme s kolegy doprovázeli do Kosova kamiony s potravinami a v následujícím měsíci jsme zakládali první zahraniční misi české Charity v kosovkém Gnjíilane. O půl roku později jsme vezli potravinovou pomoc do Srbska. Realizovali jsme projekt podpory středoškoláků v Prijedoru v Bosně a Herzegovině a podpořili nákupem terénního automobilu kněze a sestřičky v českém Banátu v Rumunsku.“

Po balkánské misi odjel Zamazal jako dobrovolník do Wakefieldu v Anglii, kde se věnoval mentálně postiženým mladým lidem. Čerstvě nabytou jazykovou zkušenost zúročil při přípravě národní Charity na čerpání finančních prostředků ECHO po vstupu ČR do EU. Tehdejší generální sekretář měl smysl pro humor a „za odměnu“ ho poslal na misi do Čečenska, kde nejdříve vykonával funkci finančního manažera a poté vedoucího mise Charity ČR na Severním Kavkaze. Po půldruhém roce přijal nabídku a začal pracovat pro Hilfswerk Austria, aby získal zkušenosti s řízením zahraniční humanitární organizace. Jako vedoucí mise realizoval několik programů, z nichž byl, podle jeho slov, „nejtežší, ale svým způsobem nejkrásnější projekt Rehabilitačního centra pro děti v Beslanu, po teroristickém útoku na místní školu v září 2004.“

Po návratu do zpět do vlasti nastoupil do Arcidiecézní charity Olomouc jako vedoucí humanitárního oddělení, kde pracuje dodnes. I nadále se však účastní zahraničních misí. Několikrát působil jako konzultant a poradce Charity ČR na Kavkaze, na Haiti po zemětřesení v roce 2010 a po ničivém hurikánu Matthew v roce 2016. Další jeho aktivity směřovaly v roce 2014 po ničivých povodních do Srbska a Bosny, v roce 2015 se účastnil monitorovací mise v Charitách na tzv. balkánské cestě a v roce 2017 se účastnil setkání Charit jihovýchodní Asie, kde předával zkušenosti s organizací humanitární pomoci při mimořádných událostech.

Martina Zamazala na jeho práci podle jeho slov nejvíc baví a naplňuje setkávání s lidmi, když se věci daří a když vidí výsledky. O svých spolupracovnících říká: „Kolegové jsou pro mě nezastupitelní. Každý z nás má svůj úkol, svoji roli. V charitním prostředí mám rád lidi, kteří vyznávají stejné hodnoty, vize a poslaní, dodržující stanovená pravidla, mající pracovní návyky a chuť učit se. S těmi je radost pracovat, navzájem se zastoupit, když je potřeba, podpořit, když se jednomu zrovna nedaří, spolehnout se jeden na druhého, bez problému odpustit, když vidíte snahu. Velice těžké je to s těmi, co možná splňují formální požadavky, odpracují si své hodiny, ale už nejsou ochotni udělat nic navíc, jedou na sebe a zneužívají druhé pro dosažení svých cílů. Prostě se vezou, místo aby spolu s ostatními „táhli káru“. Pokud máme plnit poslání pomáhat bližnímu v nouzi ve jménu Kristovy milosrdné lásky, potřebujeme spolupracovníky prvního typu.“

Na otázku, proč pracuje právě pro Charitu Zamazal říká: „Ten hlavní důvod, proč v Charitě a pro Charitu pracuji, je charitní poslání. Je prostě úžasné a má v sobě sílu a potenciál. Pořád se můžete zlepšovat, pořád budete mít na čem pracovat a komu pomáhat. Druhý důvod je charitní rodina a větší pravděpodobnost, že potkáte nejen doma, ale i v zahraničí lidi podobného smýšlení a charakteru, kteří vás obohatí a se kterými je vám dobře“.

Na závěr našeho rozhovoru jsem položila panu Zamazalovi otázku a teprve po jeho odpovědi jsem si uvědomila, že nebyla úplně na místě. Zeptala jsem se na to, zda je nějaký cíl, kterého by rád ve své kariéře dosáhnul. Jeho odpověď myslím nepotřebuje žádný komentář. „V jaké kariéře? Práce v Charitě je služba!“